Mám chaloupku rozbitou,
slunce do ní svítí,
měl bych ji dát opravit,
sice se mi zřítí.

Měl bych ji dát opravit,
nemám ale peněz;
u nás jeden fabrikant,
má jich prý jak želez.

Že on mnoho peněz má?
To bych přece neřek’ –
vždyť nikdy nepracuje
a já dřu jak mezek!

Je to na tom světě tak,
že při velkém dření
má se člověk mnohem hůř –
než při lenošení!

Píseň na nápěv lidové „Roztrhané chalupy“ zlidověla v Podkrkonoší a posmívá se tomu, jak kapitalistický řád „podle zákona“ bere pracujícím výsledky jejich práce. Zpěvník ji otiskl podle rukopisného záznamu z počátku 90. let 19. století.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).