Už rozvil čas a voní nadějemi
svobody, slunce, prší z oblaků.
|: Vpřed soudruzi, hle, zaslíbenou zemi,
kde už není pánů, ani žebráků :|
Kde nebe míru nad hlavou se klene,
kde člověk není vlkem člověku.
|: Vpřed soudruzi k té zemi zaslíbené,
kterou chudák marně hledal od věků :|

Refrén:
Do houfu v srdce spojme svoji víru,
muž podle muže, podle boku bok,
my dojdeme, my dojdeme!
Je čas, je čas by každý z nás svou paži k dílu zved,
tam, kde se napře síla v jeden ráz, tam se pohne svět!
Do houfu v srdce jeden pevný blok!
|: Kupředu, levá, kupředu, levá, zpátky ni krok :|

2. sloka:
Ten stranou je, kdo hluchý je a slepý,
kdo nejde s lidem, ten se vrací zpět.
|: Vpřed soudruzi, hle, od východních stepí,
nám už jarní vítr bije do plachet :|
Teď svorně v práci podejme si ruce
a píseň lidu ať se dotkne hvězd!
|: Výš pozvedněme prapor revoluce,
proti nepřátelům ocelovou pěst :|

Refrén

3. sloka:
Už dozrál čas a voní nadějemi,
svobody píseň zpívá pták i květ,
|: vpřed, soudruzi, k té zaslíbené zemi,
kterou nám svět celý bude závidět! :|
Dost dlouho už jsme ve tmě živořili
a našim chlebem byl jen sen a hlad,
|: hoj! proč bychom se spolu netěšili,
pojďte s námi všichni zpívat, tancovat. :|

Refrén

Píseň vznikla po únoru 1948 a podpořila výzvu prokomunistické kulturní inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, otištěnou 25. února 1948; heslo, původně sokolské, použil Klement Gottwald na konci svého novoročního projevu k roku 1948. Fanfárový závěr refrénu se stal znělkou rozhlasových novin Československého rozhlasu. Jan Seidel (1908–1998), od roku 1945 umělecký ředitel Supraphonu a později šéf opery Národního divadla, výzvu sám podepsal a v roce 1951 dostal Státní cenu Klementa Gottwalda; v roce 1977 podepsal Antichartu. Bedřich Bobek (1895–1969) byl herec, rozhlasový hlasatel a textař.

Noty a 3. sloka podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).