Hej, Slované, ještě naše slovanská řeč žije,
dokud naše věrné srdce pro náš národ bije.
|: Žije, žije duch slovanský, bude žít na věky,
hrom a peklo, marné vaše proti nám sú vzteky! :|

Jazyka dar svěřil nám Bůh, Bůh náš hromovládný,
nesmí nám ho tedy vyrvat na tom světě žádný;
i nechať jest tolik lidí, kolik čertů v světě,
|: Bůh jest s námi, kdo proti nám, toho Perun smete! :|

Nechať také se nad námi hrozná bouře vznese,
skála puká, dub se láme, země ať se třese;
my stojíme stále, pevně jako skály hradné:
|: Černá zem pohltiž toho, kdo odstoupí zrádně! :|

Dělnická píseň na tento nápěv od J. B. Pecky:

Vzhůru, bratři, doba vzchází,
kdy nás třeba jesti!
Ze všech koutů v širém světě
důležité zvěsti:
oznamují nové hnutí
k domožení práva.
Na troskách ať tyranie
panství lidu vstává!

Dlouho vládla strašná křivda
církví posvěcená,
dlouho mřela pod tyranstvím
třída zubožená!
Již však zahřměm vrahům v uši:
Jen sem a nic dále!
Sic vás stihne osud krutý
jak Ludvíka krále!

Hlad se vtírá v řady naše,
vyvolává hnutí,
bezměrná lakota vaše
ku pomstě nás nutí.
Pozor, páni: bída volá,
soudný den se blíží;
proletářů kletba dávná
hájení vám ztíží!

(Pozdější znění konce: Již však zahřměm rozhorleně: nedáme se dříti! Vlastní svůj že krvavý pot nebudeme píti!)

Obrozeneckou píseň Sama Tomášika na nápěv polské mazurky zpívalo i dělnictvo jako „píseň svobody“, než si v 70. letech 19. století začalo na její melodii skládat vlastní texty – jedním z nich je verze J. B. Pecky z konce 70. let.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).