1. sloka:
   Po věky v práci kletbu jsme a otrokáře znali,
   my proklínali jsme ji jen, když v okovech jsme mřeli.
   Však Říjen práce okovy strašlivou zdrtil váhou
   a otrok poznal sílu svou a práce tvářnost pravou.

2. sloka:
   Nám vždy se smáli, že zhyne práce, kde otroci si vládnou,
   však z práce oni stvořili věc hrdinnou a slavnou.
   Ty starý světe, výzvu slyš, přes hory pláně moří,
   že otroci i bez pánů svět nový, lepší stvoří!

3. sloka:
   Ten krásnější svět, jejž budujem, starému hrdě praví:
   Jdem dohnat tě a předehnat a nic nás nezastaví!
   My zúčtovali s otroctvím, my zúčtujem i s hladem,
   chcem v každém z nás otroka zabít navždy řádem novým.

Píseň pochází z revoluční revue „Dohnat a předehnat“ (1934). Zpívala se současně s Písní o rudém tisku: střídavě sloka jedné a sloka druhé písně, poslední sloka pak obě písně najednou.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).