Šátek pro spartakiádu
autor: Ivan Zábřežský
vydal: Klíč - časopis zaměstnanců n. p. Pozemní stavby Opava, stavomontážní závod Ostrava, 1955

Na rozloučenou do Prahy mi moje zlatá máma dala
šáteček, do něhož kdysi slzy jak perly utírala,
šáteček, jejž bída strastmi a ponížením tak strašně zalátala.
S tím šátečkem jsem dneska mával
na průvod krásy, bujarý a mladý,
na živou řeku ze štěstí,
na první směnu slavné spartakiády,
Naproti “Repré” u bývalé Živnobanky - té konkubiny kapitálu -
na balkoně hostů sedí řada.
Skupinky cizinců pozorují jak dopadne
ta naše spartakiáda.
Řeka štěstí a krásy se valí, mohutní, zlatem se třpytí…

Jásot, radost se rozlévá do chodníků.
Průvod bouří “Všichni svorně - v jednom šiku - budujeme republiku!”
Za hradbou jásajících davů
u stánku s hořčicí a buřty representant “svobody” se krmí.
A jak se nacpal - napil -
nadával a špičkoval…
Na krásné počasí, veselí i vzornou organisaci.
Popelinová košile se mu lepila
na jeho “hladem” vypasené tělo.
V tom znovu rány - vítězství vystřelilo dělo!
A jásot nezná mezí jako JZD.
Tlouštík, jemuž se prý “nevede”,
se dívá na své “zlaté časy”
a houká milostpaní do ucha:
“Dem domů! Do smrti máme toho dost! Zavolej děti! Jde se!”

Odešli… Jásot však zmohutněl a zvroucněl pro radost a krásu mládí.

Sevřel jsem šátek, utkaný ze slz mojí mámy
pevněji a mával jsem a mával
té řece štěstí, radosti a síly - na pozdrav!


Dále v řadě: Sbíječka zpívá
Předchozí hit: Rusi má, širá!