Parta brusiče Karhana
autor: Vašek Káňa
vydal: Umění lidu, Praha 1950

Připravil a okomentoval zíval:

Dvořák: Klepáči, buďto jako soudruh vyslechneš kritiku, nebo jsi hádavá baba, ale pak jdi raději domů. Máme toho dnes k vyřizování víc.
Klepáč: Chcete mě oddělat!
Dvořák: Takhle nesmíš mluvit!
Klepáč: Já už mlčím.
Dvořák: Slyšeli jste, soudruzi. Soudruh Klepáč řekl, že ho chceme oddělat... Ne, my tu nechceme, soudruhu Klepáči, nikoho oddělávat. My chceme jen upřímnou bolševickou kritikou dosáhnout toho, abys uznal své chyby a napravil je. Jsem přesvědčen, že si neuvědomuješ všechno, co děláš. A jako dělník a jako starý odborář musíš uznat, že jsi na nesprávné cestě. Jen se na to podívej kriticky a chlapsky, jako bolševik!
....
Dvořák: A co tomu říká soudruh Karhan?
Karhan: Nu, když mají revolvery běžet, musí Klepáč pryč. A my se tam musíme postavit za ty pořádný a pomoct jim s tím hnout.
...
Dvořák: Zbývá jen, aby se vyslovil soudruh Klepáč sám... Jedná se přec o tebe, soudruhu Klepáči - tak co - soudruhu?
Sektorář: Soudruhu Klepáči, tak to uznej. Zbytečně to protahujeme.
Slavíková: Tak už, Venco, moc nepřemejšlej...Jde přece o naši výrobu, o naši fabriku...Chyby jsi nadělal, budeš mít ještě možnost napravit je. Tak co:
Karhan: Tak mordyje, Klepáči. Jseš chlap, nebo svíčková baba? Když něco zmrskám, tak jsem to zmrskal a nebudu to schovávat!... Copak, hergot, tobě nejde vo fabriku?
Klepáč (po odmlce): Máte pravdu, soudruzi. Zaspal jsem dobu, nepochopil jsem správně své povinnosti důvěrníka. Máte pravdu. Já bych svou přítomností nepřispěl k nápravě v revolverárně. (Hlas se mu rozechvěje.) Ale, soudruzi - pochopte, jsem v závodě přes dvacet let - A já mám - fabriku rád...


Božka: Já mít takovou sílu, tak...
Jarka: - Co?
Božka: Tak bych šla dělat do kovárny na buchar. Na zápustky.
Jarka: Ty máš nápady.
Božka: To je fajn práce. Oheń ti lítá pod rukama, beran hřmí jako hrom, země se pod tebou třese, to se cítíš tak...tak, že bys byl v stavu překovat celý svět.
Jarka: Ty máš básnickou žílu, holka.
Božka: Jdi ty!
Jarka: Měla bys přestat dělat na magnetkách a popadnout do ruky péro.
Božka: Cožpak o to... Já bych psala básně, jen se nesměj.
Jarka: O lásce?
Božka: Ano, pořád o lásce. O pětiletce, o mašinách, o nás - o tobě.
Jarka (z rozpaků): Myslím... myslím, že bych se měl jít kouknout na naši centrlesku... To se budou chlapi divit: - ventil za tři minuty.

Poznámka: V první ukázce je obsažen vzorový příklad, kterak soudruzi "dokopali" tápajícího soudruha k sebekritice...
Druhá ukázka zase prezentuje vznikající milostný cit mezi mladými soudruhy...
Obé je charakteristické, neboť se v nepříliš obměněných podobách objevuje ve velké části budovatelské knižní produkce 50. let.
Snad v této hře chybí jen "záškodníci a diverzanti". :-)


Dále v řadě: Pětiletkou k socialismu
Předchozí hit: Naše země