Harlemský zpěvník
autor: Langston Hughes

okomentoval taťouch

Ve státě Ohio v Americe...
tam žijí černoši ponejvíce.
A mezi nimi malý Sam je hladový a otrhán (?)

-- to se mi možná plete se "skal a stepí divočinou, hladový a roztrhán". Tuhle říkanku se učila moje matka ve škole a pak snila, jak by bylo skvělé zachránit z té Ameriky nějakého černouška a pečovat tady o něj.

Vyštrachal jsem v knihovně Harlemský zpěvník od Langstona Hughese -- vedle nadčasových blues jako "Šel jsem si sednout k řece, koukal jak vlny jdou" je tam i pár perel vhodných pro tento klub:

Lumumbův hrob

Lumumba byl černý,
prohlédl však tlach
děvek, jimž byl pudrem
uranový prach.

Lumumba byl černý,
odkryl podvody,
které prosívali
sítem "svobody".

Lumumba byl černý.
Rudé srdce měl -
proto rukou vrahů
navždy dotrpěl.

V zem ho zahrabali,
v anonymní hrob.
I když bez náhrobku,
vzduch je jeho hrob,
slunce je mu hrob,
hrob jsou hvězdy, měsíc,
prostor je mu hrob.

Má hrob i v mém srdci!
Svůj nápis má tam -
jak je ve všech věcech
zítřek podepsán.

Langston Hughes: AŤ JE AMERIKA ZASE AMERIKOU

Ať je Amerika zase Amerikou.
Ať je zase snem pro všechny svobodné.
Ať je pionýrem, jenž jde širou dálkou
hledat nový domov, kde se žije volně.

(Amerika není Amerikou pro mne.)

Ať je Amerika snem, jejž snílci snili -
ať je velkou silou země laskavé,
bez milosti králů, bez tyranské síly,
bez těch, kteří šlapou lidem po hlavě.

(Nebyla nikdy Amerikou pro mne.)

Ať moje je zem, kde nevěnčí
svobodu vlastenectví prohnané
ale kde život je vždy volnější
a rovnost je vzduch, který dýcháme.

(Nebylo nikdy rovnosti pro mne,
ve "vlasti svobody" svobody je skrovně.)

Hej, kdopak to tam mumlá v temnotě?
A kdopak naše hvězdy rouškou zaclání?

Já, bílý nuzák, hadr na plotě.
Já, černoch s otrockými jizvami.
Já, rudoch, kterého vyštvali odevšad.
Já, přistěhovalec, jenž loví naděje -
a všade nachází jen starý shnilý řád.
Vlk vlku vlk, chňapne, co slabé je.

Já, mladý člověk, silný, věřící,
však spoutaný tím starým řetězem
zisku a moci, jež chce shrábnout zem!
A shrábnout zlato! Shrábnout všechno nutné k životu!
Ovládnout lidi! Jejich výdělky!
Shrábnout vše pro svou vlastní lakotu!

Já, farmář, na své půdě nevolník.
Já, dělník, jenž je strojům prodaný.
Já, černoch, pro vás všecky služebník.
Já, lid, lid sprostý, bídný, odraný -
hladový dodnes přes ty velké sny.
Dál zotročený. Pionýre, slyš!
Jsem nuzák, dělník, vždycky prodaný,
ten s nímž se kupčí, nezmůže se výš.

Jsem přece ten, jenž snil náš první sen
v tom starém světě jako králův rab,
snil sen tak silný, smělý, pravdivý,
že mocný zpěv snu dosud nezesláb,
zní v každé brázdě, cihle, kameni,
a tím se Amerika stala takovou.
To já jsem dávná moře přeplaval,
pevninu hledal, již bych nazval svou -
opustil temné irské pobřeží,
pláň Polska, zeleň britské přírody,
byl vyrván z černé Afriky - já kráčel za výzvou,
abychom stvořili svoji "vlast svobody".

Svobody?

Kdo řekl svobody? To neřekli jsme my?
Určitě ne my? Ty milióny živé z výpomoci?
Ty milióny, na něž v stávce střílí se?
Ty milióny nemající chleba ani práci?
Přes všechny své sny vysněné,
přes všechny písně zpívané
a přes naděje hýčkané
a přes prapory vztyčené
ty milióny nemající chleba ani práci -
jenom ten sen, jenž hroutí se a ztrácí.

Ó, ať je Amerika zase Amerikou -
zemí, jež dosud nikdy nebyla -
a musí být - zemí, kde každý žije volně.
Zemí pro nuzáka, Indiána, pro černocha, PRO MNE -
co jsme vytvořili Ameriku,
my, jejichž pot, krev, strasti, víra v lepší den,
orba v dešti, práce v žáru sléváren
nám musí vrátit veliký náš sen.

Můžete mi jak chcete nadávat -
lesk svobody však zůstal nezkalen.
Těm, kteří žijí z živých jako pijavice,
musíme vyrvat naši zem,
Ameriku!

Ó ano,
říkám to všem:
Amerika není Amerikou pro mne,
a přece přísahám -
Amerika vydechne zas volně!

Z muk, trosek gangsterského vraždění,
násilí a úplatků, loupeží a lží
my, lid, musíme vykoupit
zem, doly, továrny, řeky,
hory a široširou dálku -
celou, celou rozlohu velikých rašících států -
proměnit zase v Ameriku!

BALADA O LENINOVI

Ruský soudruhu Lenine,
ležíš tam v mramorovém hrobě.
Kousíček uhni, soudruhu Lenine,
ať se tam vejdu k tobě.
Jsem Ivan, mužik
s blátem na botách.
Vedls mě v boji, soudruhu Lenine,
a už je po mých lopotách.

Ruský soudruhu Lenine,
ty živý v mramorovém hrobě.
Kousíček uhni, soudruhu Lenine,
ať se tam vejdu k tobě.
Jsem Chico, černoch,
dřel jsem se v žáru na třtině.
Pro tebe jsem žil, soudruhu Lenine,
a už mám po dřině.

Ruský soudruhu Lenine,
slavený v mramorovém hrobě.
Kousíček uhni, soudruhu Lenine,
ať se tam vejdu k tobě.
Jsem Čang ze sléváren
v stávkovém průvodu v Šanghaji.
Jsem z těch, co pro revoluci
o hladu bojují, padají.

Ruský soudruh Lenin
promlouvá v mramorovém hrobě:
Jsme věčná dělnická stráž -
svět patří všem, nám, mně i tobě!


Dále v řadě: Hornický učeň
Předchozí hit: Gottwalduv úsměv